To bylo ráno nemilé překvapení, když panička otevřela po snídani dveře a pustila mě ven, abych ukonal potřebu, zůstal jsem jako zkoprnělý, za tu dobu co jsem spinkal, napadlo zase dalších deset centimetrů nového sněhu a to už to vypadalo, že bude jaro. Panička byla snad ještě víc otrávená, nežli já. Já teď paničku často zlobím s těma srnkama, strašně mě to baví je honit, vždyť jsem taky honácký pes, že? Já se to paničce stále snažím vysvětlovat, aby tuto mojí zábavu nezakazovala, ale nedaří se mi to. Tak musím potom poslušně na vodítko, což je pěkná otrava. Za chviličku jdeme zase na procházku, už se moc těším.