Já se z té sněhové nadílky nemůžu vzpamatovat, je to tak krásné. Dnes už jsem měl sníh až na bříško, celé nohy jsem měl zanořené ve sněhu, tak jsem celou procházku musel hopsat jak zajíc. Panička se mi děsně smála, ale já tedy nevím, při pohledu na ní jsem se smál i já, totiž, panička se za mnou valila jako dinosaurus a strašlivě funěla. Říkala, že to v tomto terénu je velmi obtížné chodit a je pravda, že místy jí byl sníh až ke kolenům. Taky jsem zlobil, panička se s páníčkem pořád vodí za ruku a mě to strašně vadí, a tak jsem se mu hlasitým štěkáním snažil vysvětlit, že panička je přeci moje, ale asi to nepochopil, tudíž jsem si šel pak raději po svém, co se budu s těmi lidmi dohadovat, že? Sníh nám má nějakou tu dobu vydržet, takže si toho řádění ještě užiju.