To byl tedy Silvestr, můj první a raději bych na něj hned zapomněl. Ty rány! To bylo příšerné, panička dělala, jako že to nic není, ale já to nějak nechápu, jak jim to ohlušující bouchání nemůže vadit. Krčil jsem se u paničky a páníčka v posteli, oni mne drbali, ale velký prožitek jsem z toho vážně neměl. Ani vykonat potřebu se mi ven nechtělo a párkrát jsem si strachy trošku krupnul na chodbě, panička to však vzala sportovně, chápala, že mi to opravdu nahání hrůzu. Ještě že už je po všem. A teď hurá do Nového Roku.
Australský ovčák
