Tak si s paničkou krásně užíváme sněhu, sice je pravda, že se tempo našich procházek silně zpomalilo, kvůli paničky stále ještě bolavému kotníku, ale i přesto spolu řádíme. Já se tak rád povaluji v tom bílém, čemu říkáte sníh a také mi to móc chutná, když už nemůžu strkat čumáček do louží. Panička mě kouluje i když z toho prašanu se koule nedělají moc dobře a během letu se jich také spousta rozpadne, ale ty zbývající se snažím chytat, abych paničce udělal radost. Musím si to nějak odčinit, panička se na mě teď několikrát hodně zlobila, protože jsem Matýskovi, což je paničky chlapeček, udělal bebíčko. Skočil jsem mu do obličeje a nějak se mi tam připletl zoubek, takže jsem tam tomu prckovi nechal na pár dní vzpomínku, a to panička netoleruje! V neděli půjdeme na další trénink agility, já se moc těším, ale panička má zase bobíky, že mi to bude kazit. No uvidíme.