Jeday a my

A teď něco o Jedovi. Je to velice chytrý pejsek s maximálním nasazením do všeho. Miluje děti, je velice hravý a dokáže nás všechny strašně bavit a za to ho všichni milujeme. Zároveň je to hrozný ďasík, který na sebe dokáže upozornit, když bychom si ho třeba jen chviličku nevšímali.
Jedík moc rád všechno okusuje a ochutnává, také má dost bezedný žaludek. V létě když měl zrovna dlouhou chvíli, chodil papat švestičky, až jsem se potom bála, ukázat ho Mirce, jak nám za to léto náramně přibral. Když došly švestky, byla řada na rajčatech a když nám začal opadávat ořech, jen jsem nevěřícně kroutila hlavu nad tím, jak šikovně si odstraní skořápku, aby se dostal k té miniaturní náplni. A když došly dobroty venku, nepohrdl Jedík ani naším obědem, v podobě svíčkové omáčky, kterou si náš šikula po schladnutí stáhl z linky a my ostatní jsme jen přihlíželi, jak to v něm mizí, neboť sbírat ze země se nám ji již nechtělo.

Rozepsala jsem se zatím jen o těch negativech, tak teď zařadíme pozitiva. Už jsem se zmínila, že je to velmi chytrý pejsek, ale já samotná byla překvapená jak moc. Učení povelů je pro něj doslova hračka, zvládá to s takovou lehkostí, stále mě překvapuje. Občas vymýšlí takové rošťárny, že se doslova za břicho popadáme. Co mu rozhodně nemohu upřít je jeho silně vyvinutý obranářský pud. Dává pozor na všechny členy rodiny.

Tak tolik k charakteristice našeho čtyřnohého přítele.