26.3.2010
Tak mám obrovskou radost, už bylo několik moc krásných dní, a tak mě panička začala brát zase na ty naše dlouhé procházky, což já prostě miluji ze všeho nejvíc. Panička se snaží, házet mi míček a už to na mě zkoušela i s frisbee talířem, ale já o nic nemám zájem, tedy kromě výcviku poslušnosti, který se mnou panička během každé procházky promrskává, abych to nezapomněl. Ale já už to mám tak zažité, že to nezapomenu.
Taky jsem paničce utekl zase za srnama, tedy to bylo, dostal jsem strašně vyhubováno, okamžitě mi panička nasadila vodítko a po zbytek cesty už mě z něj panička nepustila a ještě k tomu se mnou vůbec nemluvila. Byl jsem z toho celej špatnej, a chodil jako tělo bez duše. Druhý den už mi panička odpustila, tak jsem zase náramně ožil. Já to nemůžu pochopit, co se na tom paničce tak moc nelíbí.