Už začínám být stejně otrávený z té zimy jako moje panička. Sněhu mám až po bříško, musím neustále hopsat jako zajíc a pak jsem úplně vyřízenej. A to má začít zase sněžit a prý toho připadne hodně. Panička pořád sakruje, že už by chtěla hezčí počasí, abychom lítali zase daleko a né se brodit sněhem a i když jdeme jen malou procházku, trvá nám to dvě hodiny a poté s paničkou oba zaslouženě odpadneme. Panička se se mnou bojí chodit do lesa, protože tam každou chvíli spadne nějaký ten strom, tak se panička moc bojí, aby nás to někde nezavalilo. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Zatím s paničkou dáme tu procházku, zablbneme na zahradě, aportujeme a cvičíme poslušnost, to abych prý nezakrněl.